Peter Darkshadow (červený tým) - mrtvý

Peter Darkshadow (červený tým) - mrtvý
Přezdívky
Peety (čti píty) Tuhle přezdívku mám mnohem radši, než své jméno.
Věk
16
Rasa
Polobůh
Božský rodič 
Hádes
Datum narození
Nepamatuji si to a nikdo mi to neřekl
Motto
„ Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost
 
Vzhled
Na hlavě mám většinou rozcuchané krátké vlasy, po ramena. Výrazy v očích jsou někdy až tajemné a s přivřenými oči. Oči jsou to, co někoho dokáže zaujmout, pokud se mi do nich dívá. Jsou tak tmavé až temné. Nad úzkými rty mám upravený knír a někdy na bradě i bradku. Postavu nemám zrovna moc svalnatou, avšak hlavní není zevnějšek, ale venek. I bez svalů dokáži porazit v páce. Na některých částech mého těla jsou tetování, která občas i odhalím kratším trikem.
         Oblečení nenosím zrovna podle poslední módy, ale to, které zrovna chci nosit. Podle nálady. Většinou ale v temných barvách. Nejčastěji mám na sobě černý dlouhý kabát a pod ním červené triko a tmavé džíny. V levém uchu nosím někdy i náušnici. Náramky a řetízky si také někdy najdu.
 
Povaha
Jsem tichý kluk, který raději mlčel, než aby něco řekl. S lidmi se dokáži stýkat, avšak většinou mlčím a jen naslouchám, pokud mám promluvit já, dělá mi to problém. Nerad se vychvaluji a věcem nechám volný průběh. Emoce dávám stranou, i kdybych se sebevíc snažil, nedostanu je ze sebe. Pokud se začnu bavit s dívkou, snažím se být co nejmilejší a galantní. Někdy s holkou začnu i flirtovat, avšak na vztah nemám náladu. Jedna holka mě kdysi odkopla jen kvůli mé „temné povaze“ jak říkala, a proto holkám prostě nevěřím. S lidmi moc nenavazuji kontakt, pokud mě sami neosloví. Nejsem vlezlý. Někoho moje povaha možná přivádí k šílenství, ale já se opravdu smát nedokážu, tedy pokud bych nepotkal někoho, kdo by dokázal najít klíč k mému srdci a odemknout ztracené emoce. Další co bych dodal je to, že jsem, dá se říci velký snílek, lidi mě považují možná i za blázna. Dokáži je naštvat tím, že je při rozhovoru nevnímám, jenže já prostě musím snít, když mě napadne téma. Mám rád tanec a hudbu. Také trochu kouřím cigarety. Miluji lukostřelbu a dokáži docela slušně střílet z luku. Další stinná stránka je to, že jsem trochu arogantní, ne však úmyslně. Pokud mě někdo naštve nebo rozzuří, uzavřu to v sobě a ve správný čas to tomu člověku dám pěkně sežrat.
 
Historie
Dříve jsem takový nebyl. Jako malý kluk jsem se dokázal smát, zlobit, brečet a emoce ze mě jen zářily. Po tom co se stalo mé matce, se všechno změnilo. Moje matka i otec vedli mafiánský gang "Ching" a ten se střetl s nepřátelským, který se nejspíše jmenoval „Shi“. Jen si pamatuji, že jsem se schoval v lese a slyšel zvuky výstřelů. Já tam naštěstí přišel až po přestřelce. Zem byla poseta několika postřílenými těly, a ano mezi nimi byl i otec a matka. Nechápu, proč se do té přestřelky vrhli. To z tohohle mám takový šok a každonoční můry. V ten den se ve mně všechna veselost uzamkla i se smutkem a hněvem, jako tělo bez duše. V ten den se všechny mé emoce vytratily, avšak to nebylo nic z toho, co se mělo stát. Do svých 18 let jsem musel být v dětském domově. Nikdo nechtěl tak tichého kluka, který byl vždy ve stínu na dětském hřišti. Od 18 let jsem se životem protloukal sám.
 To že jsem polobůh, jsem se dozvěděl nedávno, když jsem se procházel po hřbitově, na kterém je hrob mích rodičů a jednou bude i mým. V tu dobu, co jsem prošel, kolem hrobu se stalo něco podivného. Uviděl jsem duši své matky. Mluvila na mě a něco říkala, to ona mi prozradila, kdo jsem.
Po nějaké delší době jsem se vydal do tábora polobohů, o kterém jsem se dozvěděl
 
Schopnost
Duchové a nemrtví…..Dokážu je vyvolat, komunikovat s nimi a použít je pro své účely.
 
Zbraň
Pro Hádovce se to nejspíše nehodí, ale každý musí být něčím zvláštní, ne? Proto jsem se učil lukostřelbě. Skoro vždy mám přes záda přehozený luk. Je docela obyčejný, avšak já se sním dokáži trefit do terče. Celý luk je ze dřeva Jilmu. Jeho rukojeť je omotaná kůží a tětiva je pevná. Šípy jsou také ze dřeva Jilmu, a pro peří je použito vraní. Černé sametové peří zdobí mé šípy. Luk nosím u sebe, jelikož mi ho darovala matka a cítím z něj pocit bezpečí, také je to jediná památka na mé rodiče.