Přezdívky: Rodiče ji říkali Verde, Lístečku, jinak s nikým jiným netrávila čas, tudíž nemá jiné přezdívky.
Rodina: Dcera královny dryád v Tmavém lese – Dümare, Árbola ( = stromový člověk) Talliana
Věk: 320 let (narození – 3. den po roztání Velké řeky)
Vzhled: V poměru s člověkem je celkem vysoká, ale to je u dryád (alespoň u těch j jejího království, odkus pochází) normální. Je taky štíhlá, jelikož se živý jen tím, co její strom. Vlasy no... řekněme, že to není zrovna hit. Vlasy má zelené, má takové tamvě zelené dredy, do nich občas nějaký tak uschlý lísek buď z neopatrnosti, nebo naschvál (i větvičky). Pokud jde o její pokoždu, na to, že vypadá hrubě jako dubová kůra, je neuvěřitelně hebká, bez chloupků. Na kůře přece taky žádné chloupky nejsou. Takže je její pleť je směsice různých odstínů zelené a hnědé. Taková zajímavost – pod levou paží má suk. Oči má také zelené jako čerstvá tráva. A jinak.. pokud jde o to, co většinou nosí na sobě, není toho moc. V Arábii vypadají normálně oblečené holky, jako by si říkali o znásilnění, ona si říká o znásilnění tady v Americe. Nosí pouze přírodní podprsenku, bez ní by se jí běhalo o něco hůř. A s dalším oblečením by se jí běhalo a pohybovalo taky hrozně.
Povaha: Verdina není jako ostatní drády z království. Od narození trpí negramotností, chudáček malá. Ale ostatní dryády to nebrali jako že by měla rozenou vadu, nýbrž jako by byla hloupá. I tímhle tvrzením vyrostla, rostla a rostla až nakonec se z ní opravdu stala hloupoučká míromilovná dryáda, která by nikdy neublížila jediné živé větvičce, žádnému zvířátku. Ani medvědovi, co by se ji chystal zakousnout by neublížila, možná jen svými ladnými krůčky se mu pokusila uniknout. Samozřejmě, sice je negramotná, ale mluvit umí, pár sov. Ale není zrovna výřečná, nepotrpí si na předlouhé věty a fráze. Když na ní někdo dlouho mluví, většinou se ztratí ve slovech a radši si toho člověka přestane všímat. Raději si začne hrát s kamínky, lístečky, větvičkami, věhá si kolem svého paloučku, je to docela nudný život, i na dryádu. Dokáže mít milý úsměv a příjemný smích, když se opravdu nudí, ráda si jen tak zpívá do větru. Když přijde zima, Verdina se jednoduše převtělí do svého stromu, co si vybrala jako svůj domov a počká si až na jaro, většinou do dne roztání Velké řeky.
Zbraň: Nemá, nenosí, nepoužívá a vlastně i nenávidí zbraně. Dalo by se říct, že je na ně i alergická. Nevidí v nich nic dobrého, proto ani žádnou zbraň nemá. K čemu by jí asi tak měla být?
Schopnost: Dokáže uzdravovat stromy, pokud je samozřejmě ten její strom opravdu v nejlepším pořádku. Ovládá takovou zelenou auru, se kterou si i ráda hraje. Dá se říct, že ovládá element země. Ale ta spousta výhod přínáší i jednu nevýhodu. Snese jen čistý vzduch, jakékoli znečištění ve vzduchu vyvolá Verdině dýchací problémy. Při požáru, tedy u hustého kouře, se může i udusit, až nakonec umře.
Historie: Ano, to bylo tak dávno, před 330 lety, kdy se královna Dümare procházela sama lesní zahradou. Cestou trochu zabloudila, až najednou místo v lesní třpytící se zahradě se ocitla daleko od svého vládnoucího stromu, za hranice svého lesního paláce. Potkala tam Talliana, stromového člověka, napůl strom, napůl člověka. Každý totiž ví, že mužské dryády neexistují, pouze Árbolové, jako byl Tallian. Netrvalo dlouho a ti dva se do sebe šíleně zamilovali. Trvalo 9 let, než se vzali a Tallian byl tedy prohlášen za spoluvládce dryádstva a vůbec všech stromů, bylin, keřů a živočichů, které jste v lese našli.
Z této lásky přišla na svět malá Verdina. Narodila se přesně třetí den od roztání Velké řeky, což byla největší řeka z dryádském království. Dryády nemají nijak jinak jak moc určovat čas. Verdina žila ještě dlouho se svými rodiči v paláci, Dümare a Tallian se o ní starali, zamilovali si jí. Ale pak, když i po jejích 180 letech (dryádí plnoletost) Verdina nepromluvila a stále se chovala jako malá, i když mu to lámalo srdce, ji musel královský pár vyhnat z království. Královna i její manžel totiž nemohli dopustil, aby se Verdina dostala na královský trůn. Verdina byla totiž lehkomyslná, spíš taková lesní víla než budoucí královna. Verdina si z toho nic nedělala, protože od narození nebyla prostě v pořádku.
Do svých 250 let se naučila několik málo slov, co pochytila, když se potulovala u lidských sídel, takže mluvit jakž takž uměla. Ale jinak to stále byla jen takové primitivní stvoření. Nakonec se obydlela na jednom paloučku, spíše mýtince nedaleko Tábora polokrevných. Jelikož jediné, co potřebuje, je přítomnost zdravých stromů a pokud možno i čistý potůček, dál se nastěhovala. Častokrát ji teď náhodní polobozi nebo dokonce i lidé, co zabloudí do temného lesa, potksjí sedět u stomu, se kterým prapodivně přesně splývá. Občas si tam něco pobrukuje nebo si hraje s tím, co opadlo ze stromů, ať už to byla větývka nebo lísteček. Na paloučku žije dodnes...
Mazlíček: Nevlastní zvířátko, ale vytváří si je ze své zelené aury.
